Protiklady se prý přitahují. V tom případě jsme s mým mužem stvořeni jeden pro druhého. Rozdílnější už totiž nemůžeme být! Narodila jsem se ve městě, které mělo přes 100 000 obyvatel. Můj muž je z vesnice, kde jich žilo 700 (A všichni se samozřejmě mezi sebou znali. Já byla ráda, když jsem si v paneláku zapamatovala lidi alespoň z našeho vchodu).

Když jsme se tenkrát dali dohromady, řekl mi, že jeho rodiče mají statek. Jakože cože?! Wow! Představila jsem si ranč Ewingových z Dallasu. V hlavě se mi rozezněla znělka známého seriálu a už jsem se viděla v sexy kovbojském klobouku. Když jsme tam přijeli, nestačila jsem zírat. On to byl kravín. Sice už bez krav, zato v původním stavu. Teď už tam jen chrochtali čuníci. V tu chvíli mi došlo, proč mě můj partner prosil, ať si hlavně neberu na sebe "nic hezkého". Chtěl mě seznámit se svými rodiči a trval na tom, že musím jet v teplákách. Ať prý neudělám ostudu. :D Teď už jsem pochopila proč. Jeho rodiče byli moc fajn. Ale měla jsem pocit, že jsem v jiném světě. Oni ten pocit ze mě měli taky. :D Až tam mi došlo, že jsem prostě totální měšťák. Miluju módu, kavárny, nakupování. Taky svoje kabelky a boty. A kosmetiku. Akce, hodně lidí kolem sebe. Sem evidentně ještě nic z toho nedošlo. :D

Jednou se mě jeho mamka zeptala, jestli chceme domů špenát. Chtěla jsem. A ona pokývla hlavou směrem k obrovské zahradě, ať si ho jdu vykopat. Nebo vytrhat? Už ani nevím. Já znám špenát jen z marketu, zamražený v plastovém obalu. Ještě mi v dobré vůli poradila, ať si vezmu k ruce nějaký z nástrojů, co tam byly opřené. Viděla jsem lopatu a pak asi rýč a hrábě nebo co.. V životě jsem to nedržela v ruce! Když viděla moji bezradnost, jednu z těch "lopat" mi dala do ruky. Očekávala, že na tom obřím pozemku, kde měla vysázené snad všechno, co jde, že snad poznám, co je špenát. No, poděkovala jsem s tím, že jsem si teď uvědomila, že špenát vlastně doma máme. A ona na to:"Tak si vykopej aspoň brambory." Podobná situace nastala s cuketami, mrkví, cibulí atd. Po otázce, jestli chci domů vajíčka, se mi udělalo špatně. NE, děkuju!! :D

Jindy mě zase pozvala na zabijačku. A jestli jim pomůžu. Představila jsem si, jak si stoupnu před to nevinné prasátko a budu ho bránit vlastním tělem, jen ať mu neublíží! Ježíši, to je něco na mě. Vždyť to ani nežeru. :D Absolutně nechápu, jak tohle může fungovat. I přes můj kulturní šok jsme s manželem spolu 6 let a jeho rodinu zbožňuju. Sice pořád nerozeznám traktor od kombajnu... Ale evidentně to slečince z města s klukem z vidlákova funguje.

Jednou jsem jela v době oběda ke tchýni a cestou jsem se stavila v McDonald's pro salátek. Tak jsem jí volala, že jsem v Mekáči a jestli jí mám taky vzít. Odpověď zněla:"Salát nekupuj, těch mám plnou zahradu!"