❤️ Tyhle věty jsem slýchávala ze všech stran. Nebyla jsem si jistá, co přesně je na tom období to nejkrásnější. Ale přemýšlela jsem o tom každou dlouhou noc, když jsem nemohla spát (tedy od druhého měsíce gravidity KAŽDOU noc). Uvažovala jsem nad tím při popíjení jedlé sody, která mi trochu ulevovala od věčného pálení žáhy. I když jsem si sepisovala seznam položek, které jsou potřeba nakoupit pro mimčo a házela jsem ty cifry do kalkulačky. Fakt jsem nad tím moudrem o kráse těhotenství uvažovala pokaždé, když jsem si obouvala sexy růžové crocsy, protože do jiných bot se moje oteklé nohy prostě nevešly. A užívala jsem si samozřejmě i myšlenku na každou společenskou událost, které jsem se nezúčastnila.? Nejedna kamarádka mi ochotně vyprávěla katastrofické scénáře ohledně porodu a co všechno strašného mě ještě čeká po něm. Až jsem skoro zapomínala, že existují i jiná témata k hovoru. A že rozhovor se dá začít i jinak, než větou Kdy máte termín?

Nevěděla jsem, jestli si víc užívat brutálně bolavá prsa, nové pigmentové skvrny na tváři, 15 kilo nahoře nebo noční překulování se z boku na bok, když jsem s funěním marně hledala pohodlnou pozici na spaní. Přemýšlela jsem nad tím i každých 20 minut, kdy jsem běžela čůrat.?

Fakt jsem si nebyla jistá, co tou radou chtěl básník říci. A ještě divnější pak bylo, když jsem po porodu sedla do auta a bezpečnostní pás nemusela táhnout metr od sebe. V tu chvíli mi došlo, že v tom autě po devíti měsících skutečně sedím sama. A přišlo mi to strašně líto. Připadala jsem si (doslova) prázdná. Zatlačila jsem slzičku. A uvědomila jsem si, že to těhotenství fakt tak rychle uteklo! A že mi ten malý parťák v bříšku nakonec chybí. Takže dámy, užívejte si těhotenství, uteče to sakra rychle!