S přítelem jsme spolu čtyři roky, máme ročního chlapečka a nyní jsem v 5. měsíci těhotenství. Děti jsme chtěli, obě jsou plánované. Chtěli jsme je takhle rychle za sebou, aby k sobě měly věkově blízko a my to zvládli prakticky při jedné rodičovské. S přítelem máme moc pěkný vztah, je skvělý otec, synovi se hodně věnuje, rekonstruuje dům, abychom se tam jako rodina vešli a měli veškeré pohodlí, pomáhá mi, je opravdu pozorný.

Jediný problém je, že si příliš nerozumíme v sexu. Přítel byl od začátku v sexu dost pasivní, aktivita musela vyjít vždycky ode mě. Nejdřív mi to nevadilo, předpokládala jsem, že se to časem změní, že se třeba jenom ze začátku ostýchá, ale bohužel. Pokud nejsem iniciativní já, tak se u nás v ložnici nic neděje. Já bych ale uvítala, kdyby ten zájem vyšel někdy také od něj, abych měla pocit, že jsem žádoucí a že po mně touží.

To se ale neděje a mně to čím dál víc vadí. Nejsem žádná nymfomanka, ale sexuální život podle mě do vztahu prostě patří. Teď jsme třeba často unavení, on chodí do práce a ještě pracuje na domě, já jsem těhotná a starám se o staršího syna, ale přesto by se mi líbilo strávit večer jenom ve dvou, udělat si pohodu, nemuseli bychom mít vždycky sex, ale mít večer pro sebe, když malý usne. Už jsem o tom s přítelem mockrát mluvila, že bych ráda trávila víc večerů jenom s ním, že mi jeho blízkost a intimita chybí.

Ale on vždycky řekne, že je unavený, nebo že máme návštěvu, což je pravda, protože u nás jsou hodně často až do večera kamarádi, co mu pomáhají s prací na domě, nebo sousedi. Já je mám ráda, ale sama bych ty návštěvy omezila, abychom měli víc času pro sebe. Jenže přítel je vždycky zve, až mám podezření, jestli to nedělá proto, aby se vyhýbal chvílím, kdy budeme jen sami dva.

Přitom jinak vycházíme opravdu dobře, nehádáme se, doma všechno funguje, ale tenhle nedostatek zájmu o mě jako ženu z přítelovy strany mě trápí. Jemu to ale, zdá se, nevadí, s rodinným životem je zjevně spokojený, užívá si roli otce, pořád něco vymýšlí na domě. Já si na něj taky nemůžu stěžovat, ale v té intimní oblasti opravdu spokojená nejsem, a i když to přítel ode mě ví, tak s tím očividně nehodlá nic dělat. Přitom v tom není žádná jiná žena, tím jsem si jistá.

Ještě si říkám, že možná až děti povyrostou a dům bude hotový, tak na sebe budeme mít víc času a třeba bude mít víc chuti, ale zase se bojím, že to už spolu budeme nějakou dobu a nebudu pro něj tak atraktivní. Takže mám vlastně z budoucnosti našeho vztahu v tomhle směru dost obavy, je mi líto, že si společný čas neužíváme i jako pár. Já ho miluju a nechci se s ním kvůli tomu rozcházet nebo tak něco, ale opravdu mě to trápí.