Přiznávám se, že celý svůj život vnímám jako jednu nekončící školu. Dlouho jsem si myslela, že vůbec nedostávám nevyžádané rady. Až o mnoho let později jsem si uvědomila, že je dostávám, jen je neberu jako něco negativního. Vyslechnu si je, zamyslím se a buď se inspiruji nebo ne. Ale jsem moc vděčná všem lidem v mém okolí, kteří se mnou sdílejí své zkušenosti a rozšiřují mi tak obzory.

Dlouho jsem si myslela, že porod je hlavně o mně. Ale díky jedné nevinné poznámce kolegyně v práci jsem si uvědomila, že nerodím jen já, ale rodí se i miminko. Začala jsem se zajímat a k porodu šla opravdu připravená. Slýchala jsem: "Však si dej zákusek, kdy jindy si to můžeš dovolit." No, kdykoli jindy, jen ne v těhotenství. Myslím, že díky zdravé stravě, psychické přípravě a pokoře jsem nakonec porodila všechny 3 děti (po 2 letech od sebe) přirozeně a bez léků. Avšak první pro mne byla velkým šokem a učitelem. Byla velmi náročná, plačtivá, pořád se chtěla chovat. A já jí chovala, mazlila a dávala jí veškerou pozornost. Trvalo to do dalšího těhotenství, než se začala srovnávat a mateřství pro mne přestávalo být o tom, hlavně nějak přežít. Naučila mne hlavně trpělivosti, sebekontrole a že nemusím dělat vše správně a hlavně, že nemusím dělat vše sama. Že není ostuda přiznat si, že na něco nestačím a není ostuda, přijmout pomoc, ani si o ni říct.

Pak přišla druhá dcera. Úplný opak té první. Samostatná, klidná. Doslova kavárenské miminko. Do 2 let zaplakala jen u očkování. Až s ní jsem pochopila, že nejsem tak neschopná máma, jen jsem měla náročné miminko. Se dvěma dětmi jsem zvládala brigádu na home office, domácnost i plnohodnotnou péči. Nikdy jsem děti nenechala plakat, nikdy jsem je neokřikovala ať neruší, že mám práci. Byla jsem doma pro ně a když si spolu hrály, tak jsem se věnovala úklidu, vaření, pečení, praní a práci. Bylo to nejlepší období na mateřské.

Než se narodil syn. Bohužel chronicky nemocný. Myslela jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle byla úplně nová zkušenost. Najednou jsem přešla ze světa, kde nás soudí všichni kolem, do světa, kde mne všichni chválili, jak skvěle se synem funguju a jak dobře se s námi pracuje. Přidal se i manžel. Po týdnu doma s našimi dcerami jsem ho chválila, jak krásně to zvládají. Manžel na home office, dcery najezené, zabavené, vyvětrané, nakoupeno a uklizeno. A přesto mi řekl, že už chápe, jak to mám těžké a že mi bude víc pomáhat a pochválil mě za to, jak jsem vychovala naše dcery – že to zvládal jen díky tomu, jak jsou samostatné. O víkendech mi dal volná dopoledne a můžu spát, jak dlouho chci. S odpočinkem se úplně přirozeně vrátila i chuť na sex. Najednou máme oba dva stejný prostor na odpočinek a plnění svých tužeb. Zmizely hádky, výbuchy vzteku, nedorozumění. Slýchala jsem v okolí, jak děti rozmazluju. Dnes poslouchám jak jsou skvělé, vychované, šikovné a příbuzní je rádi hlídají. Potřebovali jsme 3 děti, abychom si začali pořádně vážit jeden druhého a hlavně sami sebe.