Bylo mi tehdy dvacet pět a zamilovala jsem se do kluka z ulice. Ano, je to tak. Potkali jsme se v tramvaji. Zasáhl mě jako blesk z čistého nebe. Strašně se mi líbil. Když jsem vystoupila, zamrzelo mě, že jsem mu nedala ani číslo. Pozval mě na kafe, pak na večeři a nakonec jsme spolu byli asi rok. Prožívala jsem krásné chvíle, které byly neskutečné a plné lásky, žhavých polibků a ještě žhavějších nocí. Byl první, kdo mě připravil o věneček.

Po roce jsem ho přestala zajímat. Po dvou letech jsem si našla nového partnera. Začala jsem s ním žít a všechno se zdálo krásné až do chvíle, kdy se zase ozval, že mě zve na kafe. Jen tak, popovídat. Něco mi říkalo, že bych neměla, ale byl to přece on. Měla jsem i po takové době pro něj trochu slabost. Přijel se svým bráchou. To mě překvapilo. Nasedla jsem do auta a už za pár minut litovala. Byl hrubý, zlý, nadával mi. Bráchu vyložil po cestě a já chtěla domů. Nepustil mě. Zamkl auto a odvezl mě na svou chatu. Brečela jsem, prosila jsem, slibovala hory doly, neposlouchal. Vyvlekl mě z auta a odtáhl do domu. Vzpínala jsem se a znovu ho prosila. Strhal ze mě oblečení a i přes mou nevoli si užíval moje tělo se vším všudy. Nemohla jsem se bránit. Plivala jsem mu do obličeje a jeho to strašně rajcovalo. Všechno mě bolelo, servítky si ale nebral.

Nezapomenu na ten jeho hlasitý smích, kterým mi naznačoval, že nemám šanci. Přestala jsem se bránit. V hlavě se mi motalo všechno možné. Obviňovala jsem se, že jsem si za to mohla sama, že jsem dobrovolně nasedla do auta. Už jsem jen tiše snášela jeho sexuální výlev a po tvářích mi tekly slzy. Pak přestal. Trvalo to snad hodiny. Ani už nevím. Cítila jsem se špinavá, očerněná, bezmocná.

Příteli jsem zavolala, že přespím u kamarádky. Protestoval, ale nakonec mě nechal. Přespala jsem na hotelu. Nechtěla jsem nikoho slyšet ani vidět. Umývala jsem se v koupelně několik hodin. Snažila jsem se očistit, ale to se samozřejmě nepodařilo. Styděla jsem se před celým světem. Druhý den jsem se vrátila domů, ale už nic nebylo jako dřív. Po krátké době jsem se s přítelem rozešla. Nedokázala jsem mu to říct a cítila jsem vinu. Vždycky jsem chtěla mít čistý vztah. A ten jsem si “zašpinila” vlastní hloupostí. On už se naštěstí nikdy neozval. A já se snažila tuto historku úplně vytěsnit ze svého života. Dnes chápu ženy, které někdo zneužije, jak se cítí, proč o tom nechtějí mluvit. Dnes žiju nový život. Snad lepší.