S bývalým přítelem jsme spolu byli osm let. Ač jsme měli trošičku jiný náhled na život, rozuměli jsme si a po celou dobu jsme se skoro vůbec nehádali. Ke konci vztahu to začalo skřípat. Hádali jsme se skrz peníze, on dle mého názoru moc utrácel za drahé restaurace, kamarády a dárky pro rodinu a přátele (jen to nejdražší je údajně to nejlepší), přitom jsme plánovali stavět dům, svatbu a já bych většinu těch peněz raději sypala do stavby. Pak už chtěl taky mimi, ale já se na to ještě necítila. No, dopadlo to tak, že si našel jinou, pak si chvilku sypal popel na hlavu a sliboval modré z nebe. Zase se stěhoval a pořád chudák nevěděl co. Na potřetí už jsem řekla dost a bylo po všem. Neříkám, že nemám žádný podíl viny, ale takhle se to nedělá. Navíc pár přátel o ní vědělo, takže ze mě dělal blbce a prý je možné, že díky ní můžu mít jistou pohlavní nemoc. Já díky takovému chování alespoň z této lásky rychle vystřízlivěla a časem jsem poznala svého současného muže, se kterým už máme děti. Bývalému jsem dávno odpustila. Nicméně loni jsem je náhodou potkala v divadle. Jeho po letech, ji poprvé. O přestávce jsem opouštěla kabinku toalety a ona zrovna vycházela zpět na chodbu. Během té vteřiny jsem si ale všimla, že má dlouhé šaty zachycené a leze jí ven půl ne úplně ukázkového zadku v nelichotivých silonkách. Chvíli se to ve mně pralo, zda ji nedoběhnout a neupozornit, ale asi jsem potřebovala nějakou satisfakci, tak jsem jí jen z dáli pozorovala, užívala si to, jak se někteří ušklíbají a doufala, že tak bude co nejdéle. Taky mi kdysi způsobila pěknou ostudu.