Ahoj. Jsem celkem spokojená máma dvou dětí 15 a 2 roky. Nemám si na co stěžovat. Mám muže, který je takový jak má být. Stará se, milujeme se, vydělává. Děti jsou zdravé, za což děkuji každý den, je nám prostě dobře. Ale čas od času, chytnu splín. Dříve jsem cestovala, poznávala svět, byla nespoutaná. Teď mi to občas prostě chybí. A prosím, komentáře typu... však můžeš i s dětma atd. si nechte. Myslím tím to, že mi někdy chybí ta absolutní svoboda, nepřemýšlet co musím, kdy a kde mám být... Asi jen momentální depka, nic víc. Máte to někdo taky tak? Že svůj život milujete, ale chybí vám občas ta nespoutanost a svoboda?