Přiznávám, že nejsem spokojená ve svém životě. Sice mám 2 úžasné, zdravé děti, ale není to úplně to pravé ořechové. Ráda bych se vrátila do dob domácí pohody, pořádku a raději vydělávala peníze a užívala si. Nyní troškařím, raději cpu peníze do dětí aby se aspoň ony měly dobře a já strádám. Což mně psychicky nedělá moc dobře. Chlap sice pořád pracuje, ale nevím, kam ty peníze pořád odchází.

Do toho na sebe nemáme ani čas, a já nemám chuť ani na sex. Už mě to moc neláká, připadám si hrozně. S mou rodinou to taky není moc ideální, a nemám se o koho opřít. O svou rodinu jsem už skoro přišla. Otce nemám, matka alkoholička a babička se snaží být dobrá pro všechny. Za zády pak pomlouvá až se jí od huby práší. Rodina od partnera taky žádná sláva. Tchán mě nesnáší, a tchýně je falešná. Necítím se dobře. Kolikrát bych ráda vrátila čas a udělala některé věci jinak.

Své děti ale miluju, a nemůžu se dočkat až budeme ti správní parťáci a mně nastane konečně ta domácí pohoda. Kdy přijdu do uklizeného bytu, lehnu si na gauč, a nebudu muset vůbec nic dělat. Vím, že takové pocity nemám jen já, že je nás spousta. Co se cítí nedoceněné, vyčerpané, jako popelnice ... Ale všechno zlé jednou končí a já věřím, že se všechny budeme mít jednou dobře.