Vždycky jsem chtěla dvě děti. Ideálně chlapce a děvče, jak to bylo u nás doma. Ale to není ani nikdy nebylo důležité. Po svatbě jsme se s manželem začali snažit o miminko. Kamarádky byly těhotné vždy hned a tak jsem předpokládala, že i já budu do roka držet v náručí prvního potomka. Osud tomu ale nepřál. Po sérii různých vyšetření a vyloučení jakýchkoliv problémů, po mé i manželově snaze se po dvou letech na těhotenském testu objevili vytoužené dvě čárky. Bohužel po týdnu jsem v ukrutných bolestech skončila v nemocnici s diagnózou "prasklé mimoděložní těhotenství" a byl mi odstraněn jeden vejcovod.

Po pár měsících jsem otěhotněla znovu, tentokrát bylo vše na správném místě. Ve dvanáctém týdnu, kdy se mnou byl na kontrolním uktrazvuku i manžel, se zjistilo, že děťátku přestalo být srdíčko a musela jsem tedy na revizi dělohy.

Po dalším více než roce jsem opět otěhotněla a nyní už jsme se konečně dočkali vytouženého syna ❤️ Jsem za něj moc šťastná, je zdravý a krásný a náš – miluji ho nade vše ❤️ Chceme mu pořídit sourozence. Snaha přichází už v době, kdy je synovi rok. S tím, že to nebude hned, počítáme. S čím ale nepočítáme, že těhotenství, které zjišťujeme měsíc před synovymi druhými narozeninami bude opět mimoděložní a tedy neschopné přežití. Zkoušeli jsme to dál. A na začátku léta jsem zjistila, že jsem těhotná. Dostala jsem těhotenskou průkazku, užili jsme si krásnou dovolenou a těšili se na miminko. Je to měsíc a půl zpět. V 11 týdnu jsem začala krvácet. Jeli jsme do nemocnice. Nejhorší obavy se bohužel potvrdili. Zamlklé těhotenství. Miminko bylo už tři týdny mrtvé. Zase! Propadám zoufalství. Kolik smůly dokážu ještě unést? Ale naději mám stále. Až to můj zdravotní stav dovolí, začneme to s manželem zkoušet znovu. A pevně věřím, že tentokrát se náš syn konečně dočká sourozence. Bez ohledu na pohlaví, hlavně ať je zdravé?❤️