Mám trápení, přítel nás opustil a zůstala jsem na své děti sama. V téhle těžké chvíli je to vážně něco. Ale pro své děti dělám vše, co je v mých silách. Jelikož jsem na mateřské a nemám hlídání, nemůžu do práce. Jen občas nějaká ta brigáda, to můžu dát děti na chvíli k babičce. Svoje děti miluji z celého srdce jsou moje všechno, a i když si nemůžu dovolit jim kupovat vše co chtějí. (Moc mě bolí u srdce že nemůžu) Tak mají alespoň mámu, která je miluje a vždy bude. Také mě moc mrzí to že nemám u sebe osobu která by mě objala, uťěšovala mě. Nemám kámoše ani přítele. A vše to držím v sobě. Každou noc když jdu spát pláču jak malá holka ?