Přiznávám, že už mám všeho akorát tak dost!!! Jsem s přítelem 10 let, máme spolu tři děti o které se starám pouze já. On si našel jinou, zjistila jsem to až po roce jejich vztahu, pořád se s ní rozchází a dává zpět dohromady. Mezi tím se vrací ke mně a dětem i když ho dávno nechci. Bydlí se mnou a za ní stále jezdí. Vyhazuju ho, ale on prostě pryč nejde. Bydlíme s jeho rodiči v jednom panelovém domě nad sebou a když chci jít pryč s dětmi já, tak jeho rodiče si moje děti přivlastňují a že mi je nikam nedají. S jeho rodiči jsem problémy nikdy neměla, ale tohle už je příliš. Nevím kudy z toho ven. Jednou mě vyhodil a já šla. Děti zůstaly s ním, bylo to pozdě v noci a sama jsem neměla kam jít, takže byla blbost je brát s sebou. Když jsem se druhý den pro ně vrátila, že spolu odcházíme, nedali mi je. Odjela jsem tedy bez boje ke své rodině 700 km bez dětí a chtěla vše řešit soudně. Nakonec jsme se k sobě vrátili, ale teď jsem zjistila že je zase s ní. Že se s ní vlastně vůbec nerozešel. Opět chci odjet už tedy s dětmi, ale jeho rodiče i on mi brání, vůbec nevím co mám dělat. Děti jsou na otce zvyklý, ale já už takhle žít nemůžu. Strašně tu trpím a tady ve městě nikoho nemám, ani neznám. Jedinou rodinu mám vzdálenou přes 700 km. Jsem tu na všechno sama a děti jsou malé a nerozumí tomu. Je mi ze všeho do breku.