Můj příběh je o tom, jak jsem se dostala do Dětského domova. Začnu tím, že vlastního otce jsem nepoznala protože umřel, byly mi 4 roky co si máma našla přítele, neměla jsem ho vůbec ráda. Ale jednoho dne, máma začala moc pít, a začala mě mlátit, pokaždé když neměla na víno tak si zlost vylévala na mně. Do školky jsem chodila zanedbaná, a šlo to i vidět, mojí mámu nic nezajímalo jenom to jak a kde roztáhne nohy za chlast. Do teď si pamatuji když mi babička říkala že mi máma topila hlavu v záchodě. Jednoho dne když mi bylo 5 tak když odešla pryč a mě nechala doma tak jsem si zbalila věci a chtěla jsem jet za bráchou, ale všimla si toho policie že se 2 hodiny vyskytuji na nádraží v Brně, tak mě vzali a pak po chvilce mě odvezli do dětského centra a po nějaké době mě dali do dětského domova.

V dětském domově jsem byla od 7 let do 17 let a od té doby co jsem tam byla neměla máma o mě zájem. V domově jsem měla tetu co mi dělala náhradní maminku a za to ji děkuji. Nechci udělat stejnou chybu jako mamka. Chtěla bych být lepší. Vím, že postarat se o sebe bude těžké, ale ještě těžší bude postarat se o své děti. Nechtěla bych, aby musely žít v Dětském domově jako já. Toto je můj příběh o mé cestě do Dětského domova.